Poručík Pivsson zasahuje
Na seznamce mě skoro měsíc uháněl kluk, se kterým se mi nikam nechtělo. Výčet jeho koníčků bohužel přesně kopíroval seznam věcí, které bych byla ochotna dělat pouze tehdy, kdy by mi měly zachránit život, navíc byl o rok mladší než já a to mi nějak nedělá dobře.
Na druhou stranu měl navýsost mužnou uniformovanou profesi a nedala se mu upřít značná výdrž. Snažil se mě nalákat i na fakt, že je slušný a rozhodný muž ze severu. Rozumějte z Ústeckého kraje. Ale jo, jako pokus mi to připadalo roztomilé.
Nakonec mě ukecal.
Na základě pozdějších dojmů jsem mu dala přezdívku poručík Pivsson, ale pěkně popořádku...
Na první rande mě vzal podniku, v němž jsem se za celý večer nedokázala rozhodnout, jestli je to hipsterská stylovka, nebo úplný pajzl. Rozlévaná frankovka každopádně byla odporná a obličej mi tam oblízal cizí pes.
K seznamování přistupoval poručík nadmíru zodpovědně, čili jsme hned na začátek probrali všechno, co o mně zjistil při zevrubné lustraci v práci, včetně toho, jak se jmenuje moje máma a proč jsem před dvěma lety vjela do zákazu vjezdu. Vypil sedm piv a před hospodou a posléze i v metru se na mě neohrabaně snažil vrhat. Po té hnusné frankovce jsem se ani neměla sílu bránit. Taky říkal, že jsem úžasná a že touží poznat ženu, které ocení jeho potřebu pomáhat a chránit.
Že jsem úžasná, mi už dlouho nikdo neříkal, takže jsem se rozhodla Pivssona pustit do dalšího kola.
Za pár dní už inicioval druhé rande. Pozval mě na večeři a do kina. S nejistým očekáváním jsem jeho pozvání přijala.
Před kinem jsme šli na slíbenou večeři. Pivsson si dal tataráček a několik piveček.
V kině vybral Dítě Bridget Jonesové, čímž v mých očích výrazně stoupl, zvláště s přihlédnutím k tomu, že o dvacet minut později hráli Inferno.
Bridget už jsem sice viděla, ale je to přesně ten film, který chcete se budoucím dědou vašich vnoučat vidět na druhém rande, takže jsem s (jen lehce předstíraným) nadšením souhlasila.
Do kina jsme kvůli pivečku přišli tak pozdě, že už byl pryč nejen nekonečný blok reklam, ale i kus filmu. Česnekový odér romantiku mírně kazil, poručík při filmu dost hlasitě vyrušoval svými komentáři, ale s ohledem na to, že jsme se smáli stejným vtipům a navíc měl starost, jestli se mi dobře sedí, jestli mi není zima a jestli se bavím, byla jsem ochotná leccos přehlížet.
Právě když Mark Darcy vyznával Bridget lásku, upnul ke mně své modré oči a v přítmí kinosálu jsem zahlédla, jak se mu ze zvlhlých bulv na tváře koulí drobné slzičky. Mark mě nedojal, už jsem ho viděla podruhé, ale Pivsson mě dojal. Chlapa brečícího u Bridget Jones jsem viděla poprvé v životě (a dost možná i naposledy) a připadalo mi to jako ten nejmužnější výjev, kterého jsem za poslední roky byla svědkem.
Poručík i přes nefalšované rozrušení britskou romantickou komedií na druhém rande odhalil, že jsem nejen úžasná, ale i úchvatná a překrásná. Kroužil kolem mě jako satelit a naplánoval nám program na příští tři víkendy dopředu.
Usoudila jsem, že pomáhat a chránit nejspíš chci a potřebuju a navrhla nedělní návštěvu zoo. Když jsme do zoo dorazili, přiznal se, že zoo vůbec nemá rád, ale chtěl se mnou strávit odpoledne.
Tolik se kvůli mé maličkosti už dlouho nikdo neobětoval. Nejdřív Bridget, teď můj infantilní výlev nad mládětem hrabáče kapského... Přiznávám, že to na mě udělalo dojem.
Když jsem viděla jeho utrpení, navrhovala jsem prohlídku zkrátit, nicméně poručík trval na tom, že musíme jít do každého pavilonu a přečíst si každou informační tabulku a těšil se, jak pobaví kamarády, až jim bude vyprávět, že byl v zoo až do zavíračky.
Až do zavíračky to doopravdy vydržel. Po cestě mi asi pětkrát zopakoval, jak jsem skvělá.
Pak pár dní předstíral chřipku a pak mi napsal, že jsme každý příliš jiný. A měl recht.
P.S. Přiznejte se, kdo z vás chodí na blog poldy, který sbírá bizarní zážitky z rande? To o zoo bych si vážně ráda přečetla ;)
