Mám pár otázek...


Dnes z vážnějšího soudku. Pár postřehů ze seznamovacího rybníčku...

Socializujeme se tak moc, až se z nás stávají asociálové?


Na internetových seznamkách lze vybírat z tisíců mužů a žen. Pokud se jen trochu posnažíte, můžete na rande chodit prakticky denně. Můžete vybírat, až přeberete. A pak zase začít znova od začátku.

A ono se to dříve nebo později omrzí.

Můj dojem je pak takový, že randění jako na běžícím páse lidi odlidšťuje a jakékoli navázané vztahy činí mnohem povrchnějšími. Až to nakonec začnete brát tak nějak konzumně.
Je to začarovaný kruh. Čím víc se seznamujete, tím méně pozornosti věnujete jednotlivým protějškům, a zároveň od nich máte nereálná očekávání.

Je obtížné najít tu míru, kdy dopřejete jednotlivým nápadníkům dostatečný prostor, a zároveň nemarníte čas s někým, s kým to zjevně nikdy nikam nepovede.

Ani jedna z mých letitých kamarádek mi nebyla při prvním setkání sympatická. Pro bych tedy měla čekat dechberoucí okouzlení během první půlhodiny na rande s úplně cizím klukem....

Jsou vztahy jako věci?


Půjdu si do obchodu koupit džíny. Do kabinky si vezmu desatery. Troje dobře sedí. Jedny jsou moc drahé, druhé moc světlé. Ty třetí si koupím. Doma si je znovu vyzkouším a prohlédnu. Vlastně se mi moc nelíbí. Druhý den je půjdu vrátit. Pak si koupím ty drahé i ty světlé. Chvíli je budu nosit, pak mě omrzí. Jedny vyhodím, druhé dám kamarádce.

A nebo také....

V úterý mám rande s Ondřejem. Je to milý pozorný kluk. Jdeme na skleničku. Povídáme si, máme podobné názory, čas plyne a nakonec spolu proklábosíme několik hodin. Galantně mě doprovodí na autobus. Není to úplně můj typ, ale na další rande bych klidně šla. Ráda.

Ve čtvrtek se sejdu s Ivanem. Je to pohledný mladý muž, má skvělý smysl pro humor. Strávíme spolu zábavný večer v kavárně. Doprovodí mě na metro a dá mi pusu. Bylo to fajn, líbí se mi a zajímá se o mě. Na další rande bych šla. Ráda.

V pátek poznávám Viktora. Užijeme si spolu hezkou procházku a pak posezení v restauraci. Je fešák, dělá spoustu zajímavých věcí, stojí nohama na zemi. Očividně se mu líbím. Není to úplně perfect match, kdyby byl první chlap, se kterým bych se sešla, nezaujal by mě, čekala bych na lepšího. Ve srovnání s některými hulváty a podivíny, které už jsem ale poznala, je Viktor hvězda. Doprovodí mě na tramvaj a při loučení si řekneme, že na další rande bychom oba šli. Rádi.

Ivan je nejrychlejší, zve mě do kina. Užijeme si další fajn večer. S Ondřejem už se mi nikam nechce, odmítám ho tedy. Mám přeci v záloze ještě Viktora.

Za dva dny navrhuju Ivanovi návštěvu divadla. Odpovídá, že potkal někoho jiného.

Jdu na druhé rande s Viktorem. Chová se divně, má košilaté vtipy a celou dobu nespustí oči z mého výstřihu. Vůbec neposlouchá, co mu říkám.

Měla jsem se znovu sejít i s Ondřejem. Pozdě.

Ale co, na seznamce je stále k mání dalších 56.898 mužů. 

A jsou lidé jako věci?


Na stránkách lide.cz (seznamka a chat) to chodí následovně: kdokoli vás může oslovit, napíše vám vzkaz a tím vás požádá o přijetí/ povídání. Vy jeho žádost buď přijmete, nebo ho hodíte do koše. Ano, ČLOVĚKA, se kterým si na základě jeho fotky a vzkazu nechcete povídat, HODÍTE DO KOŠE.


Jak zpívá Čokovoko, najít muže je těžší než pěstovat záhorské růže... this is the way of život.




Žádné komentáře:

Okomentovat

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...