Jak to vidí chlap

V rámci sociologické sondy jsem si na seznamce založila profil jako chlap.

Ne jako jen tak ledajaký chlap, nýbrž jako na seznamkové poměry velmi schopný a atraktivní samec. Říkejme mu příznačně třeba Adam.

Adam je svobodný bezdětný třicátník, nekuřák, bydlí sám v bytě v Praze. Podle fotky je Adam samozřejmě dost pohledný a sympaťák. Pochopitelně má perspektivní zaměstnání.

Podobu Adamovi (nevědomky) propůjčil protagonista jednoho ze starších článků. Nemá se to, vím. A kaju se.

První den jsem coby Adam oslovila 30 náhodných žen, které byly zrovna online. Všechny byly z Prahy a všechny kolem 20-30 let. Nejdřív jsem si vybírala ty hezké, ale brzo mi došel materiál, takže jsem brala všechno.

V některých případech jsem spoléhala, stejně jako velká část pánů, na přednastavený text, jiné jsem oslovila celkem milou a neutrální větu vlastní tvorby.

Během první minuty mou žádost přijala jedna pohledná mladá žena a uvítala mě „Ahoj Adame, proč nový profil?“, takže mi bylo jasné, že s ní dotyčný vedl hovor už dříve. Snažila jsem se nonšalantně konverzovat a našlapovala jsem opravdu opatrně, nicméně tento první pokus se ukázal jako parádní fail. Když jsem se snažila slečnu pozvat na rande, ukázalo se, že už s Adamem na kafi byla a zablokovala mě. Asi jim to moc neklaplo.

Po tomto neslavném pokusu se mi podařilo zapříst hovor jen s jednou další ženou. Jejímu psanému projevu bylo obtížné porozumět, ale vážně jsem se snažila. Při bližším prozkoumání jejího profilu jsem bohužel navíc zjistila, že úvodní fotka je mnohem reprezentativnější než všechny ostatní. Adam je nicméně dokonalý muž a tak byl na dotyčnou velmi milý, pro všechno měl pochopení, lichotil jí a snažil se. I tak ho ale, chudáka, nakonec dost nepěkně odbyla.

Zbylých 28 po mém výstavním samci ani neštěklo.

Druhý den jsem kontaktovala dalších 30 žen.

Ozvalo se mi poměrně průrazné a asertivní děvče, které mi odepsalo: „Ahoj Adam, spis bych ja rada vedela kdo jsi ...protoze mas jenom jednu fotku + nevim jestli si poradne cetl muj inzerat koho hledam ???“ 

Znění inzerátu bylo „Hledam nekoho kdo mozna ani neexistuje :) nejlepe od 34-43r.,praha-okoli,bezdetny,nekoho kdo vi co chce rodina -deti a nekdo kdo je financ.zabez. a samozrejme mel by me rad. Poprosim jenom ti kteri hledaji vazny vztah, foto Dekuji.“

Nic, co by božský Adam nesplňoval.

Třetího děvčete mi bylo dost líto, takže jsem konverzaci brzo utla. Byla to hezká pětadvacetiletá matka samoživitelka s šestiletým dítětem, pracovala ve fast foodu a byla už čtyři roky sama. Na kafe by se mnou šla bez váhání. Jako problém se ovšem ukázalo, že Adam je asi přespříliš okouzlující a zdálo se mi, že už z dálky začínám slyšet svatební zvony, takže bylo na čase vzít zpátečku.

Třetí den jsem celý proces zopakovala a moc dalších úspěchů jsem nenasbírala.

Z celkového počtu 90 oslovených dam jsem to nakonec alespoň ke krátké konverzaci dotáhla s pěticí z nich. Další dvě mou žádost přijaly, ale nikdy neodpověděly.

Dvě z pěti, u kterých jsem uspěla, byly šeredy a stejně mě dost odbyly.

Jednu bych ukecala na kafe.

Sama od sebe mě žádná žena neoslovila.

Všem oklamaným slečnám se tímto omlouvám, je mi jasné, že jsem laťku nasadila vysoko a tak briskní konverzaci jako se mnou tam s žádným mužem nevedly a nikdy nepovedou. Troufám si říci, že by mi to s holkama šlo.

Pánové, vůbec mi není jasné, jak dokážete na seznamce propracovat na rande, jak to snáší vaše ego a kolik času a energie tomu musíte věnovat. 

Pokud máte nějaké ověřené tipy, sem s nimi. Ráda bych experiment časem zopakovala. Pobavila jsem se.

Mrazík po česku

I moje starostlivá maminka poslední dobou vyslechla moje historky z děsných a ještě děsnějších rande a tak se rozhodla, že vezme můj osud do vlastních rukou a jako za starých dobrých časů mi někoho dohodí. Její dobrá kamarádka z dětství má přeci single syna v adekvátním věku a byl by hřích trochu nedopomoci náhodě. 

Onoho mladého muže, říkejme mu třeba Marek, moje máma náležitě vychválila a oznámila mi, že už má moji e-mailovou adresu a že se mi jistě brzy ozve. Řekla mi, že je Marek pan učitel, rozumný a inteligentní, na úrovni. S poslední holkou se rozešel proto, že mu intelektuálně nestačila a nebyla mu dostatečnou oporou. Single byl asi půl roku.

Vyměnili jsme si pár suchopárných e-mailů, poslali si fotky a domluvili si rande.

Sešli jsme se na Míráku u kostela. Dorazil včas. Byl o půl hlavy menší než já a měl na sobě takovou tu retro koženou čepici/ helmu, co se asi před sto lety nosila na motorku nebo na sajdkáru. Prý mu to připadalo originální. Což o to, originální mi to připadalo taky...

U stánku jsme si koupili svařáka. Byla strašně lezavo a pršelo. Jeho hřála ta helma, já byla zmrzlá na kost. On vypil čtyři svařáky, já jednoho. 

Rozhovor dost váznul, přehrávala jsem si v duchu naše maily a docházelo mi, že to, co jsem v mailech považovala za smysl pro humor, myslel asi vážně, což dost měnilo situaci.

Pak se čtyři svařáky začaly zřejmě rozpínat v jeho močovém měchýři a tak zahlásil, že zajdeme ještě na pivo. Asi od třetí minuty našeho rande jsem měla jedinou ulpívavou myšlenku - jít domů! Ale znáte mě....

Vzal mě do podniku zvaného Snack u Dandů. Někteří z otrlejších Pražanů ho možná znají. Po vstupu vás zahalí mlha hustá tak, že by se dala krájet, a po několika minutách se i do té nejposlednější buňky vašeho těla nasaje pach piva, potu, cigaret a smažáku utopeného v tisíckrát přepáleném oleji. 

Je to jedno z těch míst, po jejichž návštěvě musíte vyhodit všechno oblečení, které jste měli na sobě, oholit si vlasy a změnit si identitu. Chodí tam lidi, které vůbec potkávat nechcete a jakmile si sednete ke stolu, přistane před vámi velká desítka, aniž by se vás kdokoli na cokoli ptal.

Marek byl s průběhem našeho rande zjevně spokojen. Vypil 8 piv, vykouřil asi 20 balených cigaret Dozvěděla jsem se něco o školství. Něco v tom smyslu, kdo že má ty „malý zmrdy snášet“. Taky se mi svěřil, jaké má snobské kamarády, kteří nechtějí pochopit, že neodkouká celý film v kuse, protože si během něj musí jít minimálně dvakrát zapálit.... A tu poslední, tu nechal, protože „to nechtěla dělat do zadku“.

Proč měl poručík Pivsson pravdu...

Proč měl poručík Pivsson pravdu...

...když říkal, že se k sobě nehodíme

Protože měl pochybné znalosti biologie a v zoo na mě na celé kolo křičel: „Ty vole, ty krávo! Bizon! Ten je velkej jak sviňa!“ A když jsem pak měla u té obří anakondy v pavilonu šelem svůj obligátní hysterický záchvat, velkoryse mi nabídl, že mi pak ukáže svého jednookého hada, že toho se prý určitě bát nemusím.

Protože si myslel, že kdybych se ve třiceti učila lyžovat, vypadala bych u toho roztomile.

Protože tvrdil, že třetí rande bývá magické. Nabídl svoje „méďovské kvality“ a poručil si k tomu řízek s bramborovým salátem. 

Díky tomu jsem se ale opět přesvědčila, jak důležitá je podpora okolí. Nikdy jsem nic nesmažila. Smrdí z toho celý byt. A salát se u nás doma vždycky dělal výhradně na Vánoce, což není dostatečně často na to, abych si ten proces zapamatovala.

Moje máma mi nabídla, že řízky i salát udělá. Nemůže se dočkat vnoučat.

Kamarádky máma mi nabídla, že mě to naučí, případně to udělá za mě. Čte blog a jsem jí sympatická.

Kamarádky táta mi řekl, že mi to v restauraci připraví a jenom si to vyzvednu. Ví, že láska prochází žaludkem.

Třetí rande bylo magické. Bylo totiž poslední.

Stejně mi připadá nevkusné lákat chlapa na řízek, když je ve skutečnosti v nabídce úplně jiný kus masa.

A taky proto, že nosil sešmajdaný tenisky a z kina odešel dřív než skončily titulky.

Poručík Pivsson zasahuje

Poručík Pivsson zasahuje 

Na seznamce mě skoro měsíc uháněl kluk, se kterým se mi nikam nechtělo. Výčet jeho koníčků bohužel přesně kopíroval seznam věcí, které bych byla ochotna dělat pouze tehdy, kdy by mi měly zachránit život, navíc byl o rok mladší než já a to mi nějak nedělá dobře.
Na druhou stranu měl navýsost mužnou uniformovanou profesi a nedala se mu upřít značná výdrž. Snažil se mě nalákat i na fakt, že je slušný a rozhodný muž ze severu. Rozumějte z Ústeckého kraje. Ale jo, jako pokus mi to připadalo roztomilé.

Nakonec mě ukecal.

Na základě pozdějších dojmů jsem mu dala přezdívku poručík Pivsson, ale pěkně popořádku...

Na první rande mě vzal podniku, v němž jsem se za celý večer nedokázala rozhodnout, jestli je to hipsterská stylovka, nebo úplný pajzl. Rozlévaná frankovka každopádně byla odporná a obličej mi tam oblízal cizí pes.
K seznamování přistupoval poručík nadmíru zodpovědně, čili jsme hned na začátek probrali všechno, co o mně zjistil při zevrubné lustraci v práci, včetně toho, jak se jmenuje moje máma a proč jsem před dvěma lety vjela do zákazu vjezdu. Vypil sedm piv a před hospodou a posléze i v metru se na mě neohrabaně snažil vrhat. Po té hnusné frankovce jsem se ani neměla sílu bránit. Taky říkal, že jsem úžasná a že touží poznat ženu, které ocení jeho potřebu pomáhat a chránit.

Že jsem úžasná, mi už dlouho nikdo neříkal, takže jsem se rozhodla Pivssona pustit do dalšího kola.

Za pár dní už inicioval druhé rande. Pozval mě na večeři a do kina. S nejistým očekáváním jsem jeho pozvání přijala.
Před kinem jsme šli na slíbenou večeři. Pivsson si dal tataráček a několik piveček.
V kině vybral Dítě Bridget Jonesové, čímž v mých očích výrazně stoupl, zvláště s přihlédnutím k tomu, že o dvacet minut později hráli Inferno.
Bridget už jsem sice viděla, ale je to přesně ten film, který chcete se budoucím dědou vašich vnoučat vidět na druhém rande, takže jsem s (jen lehce předstíraným) nadšením souhlasila.

Do kina jsme kvůli pivečku přišli tak pozdě, že už byl pryč nejen nekonečný blok reklam, ale i kus filmu. Česnekový odér romantiku mírně kazil, poručík při filmu dost hlasitě vyrušoval svými komentáři, ale s ohledem na to, že jsme se smáli stejným vtipům a navíc měl starost, jestli se mi dobře sedí, jestli mi není zima a jestli se bavím, byla jsem ochotná leccos přehlížet.

Právě když Mark Darcy vyznával Bridget lásku, upnul ke mně své modré oči a v přítmí kinosálu jsem zahlédla, jak se mu ze zvlhlých bulv na tváře koulí drobné slzičky. Mark mě nedojal, už jsem ho viděla podruhé, ale Pivsson mě dojal. Chlapa brečícího u Bridget Jones jsem viděla poprvé v životě (a dost možná i naposledy) a připadalo mi to jako ten nejmužnější výjev, kterého jsem za poslední roky byla svědkem.

Poručík i přes nefalšované rozrušení britskou romantickou komedií na druhém rande odhalil, že jsem nejen úžasná, ale i úchvatná a překrásná. Kroužil kolem mě jako satelit a naplánoval nám program na příští tři víkendy dopředu.

Usoudila jsem, že pomáhat a chránit nejspíš chci a potřebuju a navrhla nedělní návštěvu zoo. Když jsme do zoo dorazili, přiznal se, že zoo vůbec nemá rád, ale chtěl se mnou strávit odpoledne.
Tolik se kvůli mé maličkosti už dlouho nikdo neobětoval. Nejdřív Bridget, teď můj infantilní výlev nad mládětem hrabáče kapského... Přiznávám, že to na mě udělalo dojem.
Když jsem viděla jeho utrpení, navrhovala jsem prohlídku zkrátit, nicméně poručík trval na tom, že musíme jít do každého pavilonu a přečíst si každou informační tabulku a těšil se, jak pobaví kamarády, až jim bude vyprávět, že byl v zoo až do zavíračky.
Až do zavíračky to doopravdy vydržel. Po cestě mi asi pětkrát zopakoval, jak jsem skvělá.

Pak pár dní předstíral chřipku a pak mi napsal, že jsme každý příliš jiný. A měl recht.

P.S. Přiznejte se, kdo z vás chodí na blog poldy, který sbírá bizarní zážitky z rande? To o zoo bych si vážně ráda přečetla ;)