Nevěsta na útěku
Milan měl na seznamce sympatickou fotku a psal vtipné a inteligentní vzkazy. Po poměrně dlouhém dopisování jsme si domluvili rande. Navrhl sraz celkem neoriginálně pod koněm a přišel o čtvrt hodiny později. Stane se. Ani se nenamáhal omluvit. Táhl z něj gin.
Poté, co jsme se představili, se mě zeptal, co budeme dělat. Navrhla jsem procházku, ačkoli mi už bylo jasné, že přes přechod by mi to stačilo.
Hoch ovšem prohlásil, že pokud se máme jít projít, tak jedině na Prahu 6, protože tam je to nejlepší. Představila jsem si tu odysseu, jak se táhneme na druhý konec města a pak se x hodin procházíme někde v Šárce nebo ve Hvězdě a bylo mi úzko. Snažila jsem se mu ten skvělý nápad rozmluvit, ale neuspěla jsem. No a jak víte, jsem měkká, a tak jsem na tu Prahu 6 jela. Přes půl hodiny tramvají a pak ještě autobusem.
V tramvaji jsme si povídali. Pro začátek mě vyzval, ať mu o sobě něco zajímavého řeknu. Bylo mi trapně a nějak se mi podařilo to otočit na něj. Statečně začal:
„Tak jo, já začnu. Narodil jsem se na Vinohradech, pak jsem chodil na základku tam a tam, bylo to tam dobrý. Pak jsem šel na střední tam a tam, tam to bylo taky celkem dobrý. Pak jsem šel na vysokou..... A co se týče vztahů, našel jsem si na seznamce už jednou holku. Byli jsme spolu 5 let. Skoro před rokem jsme se rozešli...“ pak následoval zevrubný popis jejich vztahu a především rozchodu.
Dozvěděla jsem se taky, že se cestou z práce musel před tím naším skvělým rande ještě stavit v hospodě na pár panáků, protože je introvert a jinak by to nezvládl. Jo, a taky že je vymahač dluhů (po telefonu).
Mladík sedící na sedadle před námi si nebyl líný vyndat sluchátka z uší a královsky se na náš (můj) účet bavil.
Dojeli jsme do cíle a procházeli se po rozmláceném chodníku u hlavní silnice. Lepil se na mě tak, že mě z něj skoro vytlačil. Došli jsme na sídliště na Petřinách a procházeli se mezi paneláky. Pak se zastavil a začal se divně ošívat. Začala jsem tušit, že jsme došli k němu domů. Celkem rázně jsem pokračovala v chůzi a snažila se nedat prostor pro to, co mělo následovat. Čekala jsem sexuální návrhy, ale s hochama ze seznamky je vždycky všechno jinak, než čekáte.
Milánek se zastavil a prohlásil „Vidíš tady vchod číslo 7? To není náhoda, že jsme sem došli. Tady bydlím.“ Následovalo významné ticho a pak pokračoval: „Mně se chce hrozně na záchod, musím na velkou, tak si dojdu domů, ty tu na mě zatím počkáš. Bude to tak lepší. Mně se hodně uleví a pak se můžeme dál procházet.“
A tak šel kakat domů.
Stála jsem před domem a mé ohleduplné já svádělo boj s mým zoufalým já. Po chvíli jsem si všimla, jak si mě z okna prohlíží.
Bylo mi strašně trapně za sebe i za něj.
Po nepříliš dlouhém rozmýšlení jsem už dál neváhala, přikrčila se mezi auty a zdrhla. Vůbec jsem netušila, kde jsem a kam mám jít. Bála jsem se, že se Milánek vrátí a budu muset vysvětlovat, kam se plížím.
Naštěstí jsem nedaleko zahlédla vchod do metra a rozběhla se k němu. Celou cestu jsem se musela sama sobě nahlas smát.
Až když se za mnou zavřely dveře metra, sebrala jsem odvahu napsat mu smsku, že se omlouvám, ale že to bylo vážně divné rande a že jsem prostě musela jít domů. Odepsal, že to vůbec nechápe, že to bylo skvělé rande a že přeci není žádný exot, takže ať mu to laskavě vysvětlím, že je moje chování hodně divné. Znovu jsem se omluvila, uznala, že jsem se chovala divně, ale že to rande bylo děsný (zatím dost možná nejděsnější). A on že by mě rád znovu viděl, že jsem se mu moc líbila, ale že už ke mně nemá moc velkou důvěru. Pokazila jsem si to, co vám budu povídat.
