Úvodem


Za chvíli mi bude třicet, trpím nadváhou a protože jsem se se svým (ne)přítelem na podzim rozešla, nemám chlapa. Osm a půl hodiny denně trávím v šedobílém openspacu jednoho pražského korporátu intelektuálně zcela neuspokojivými činnostmi a několik měsíců po rozchodu jsem se rozhodla, že zkusím štěstí na internetové seznamce...

Myslela jsem, že půjdu na dvě, tři rande, bláznivě se zamiluju a budeme spolu šťastně žít až do smrti...

A právě o tuhle groteskní zkušenost se s vámi chci podělit :-)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...