Jak jsem si *HO* opařil...


Sešla jsem se s chlápkem. Moc jsme toho o sobě nevěděli a na rande se mi nechtělo. Na seznamce měl jednu fotku "normální" a jednu v cyklistické dresu. Ta mě trochu odrazovala, protože jak víte, jsem z rodu kavárenských povalečů a na kole jsem nikdy jezdit nenaučila, takže týpek, co mě bude prohánět po lese, je poslední, co bych potřebovala.

Když už jsem to rande ale slíbila, tak jsem šla.

Přivítali jsme se a pak zahájil konverzaci následujícím způsobem:

Já se omluvám za svůj dnešní outfit, jsem jak popelář (byl oděn, pravda, poněkud neformálně), já jsem se dneska v práci polil kafem, a to tak, že mi nateklo až do bot. Tak jsem si musel vzít náhradní oblečení. Jo, a taky jak jsem se polil, tak jsem se tím kafem opařil. A to ti ani nebudu říkat, kde jsem se opařil...jsem si HO opařil. 

Chtěla jsem říct: Pane bože, proč mi to říkáš v první větě? To se se mnou chceš bavit o svém ...ehm..? To jako že dneska nic nebude, nebo co??

Ale protože jsem dáma, řekla jsem: Ooo, to muselo být nepříjemné. 

Nakonec to bylo fajn rande s milým chytrým zábavným chlapem.

I to druhé, i třetí....

Podělalo se to, až když mi došlo, že je ženatý.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...