Speed dating v tandemu

Mám jedinou single kamarádku. Slovy jednu. Všechny ostatní jsou doma s dítětem (dětmi) u prsu, nebo zamilované se svým hochem vymetají dovolené. (Ano, byla jsem letos na dovolené se svou single kamarádkou.) Budeme jí říkat třeba Marta.

A právě s Martou jsem se po delší době vydala znovu na speed dating.

Večer probíhal dle očekávání, u každé z nás se vystřídalo asi 13 pánů, označily jsme ty, o které jsme měly zájem, a vyrazily na zasloužený drink (a čekat na výsledky).

E-mail s výsledky seznamování přišel v cuku letu a tak jsme se dozvěděly, že každá z nás docílila jedné shody. Obě však se stejným mužem.

Ten se druhý den ozval Martě a pozval ji na večeři. Měl charisma, byl vtipný a mně to bylo líto.

Ocenila jsem, že nerozjíždí námluvy na více frontách najednou a netrpělivě očekávala Martiny dojmy a zážitky.

Nebudeme si lhát... Přišla jsem o epesní kousek, o kterém by se dala napsat celá řádka článků na blog. Chlápek, který parkuje jen na místech, jejichž číselné označení je numerologicky příznivé a vyvážené, který při večeři terorizuje veškerý personál restaurace, aby pak nedal žádné dýško a odcházel s pocitem, že hosty jako je on, mají všude rádi, který řídí jako psychopat a sprostě nadává, který se baví tím, že šikanuje a neustále propouští podřízené a do hotelu si vozí vlastní polštář a deku, protože nemá důvěru v hygienický standard pětihvězdičkových hotelů v západní Evropě... takový mi do sbírky chyběl. A dál chybět bude.

Chtěla jsem vám taky říct, že nemáte chodit s kamarády na speed dating, protože si polezete do zelí. To dá rozum.

A taky mějte slunce v duši! To, co se zpočátku zdá jako velká smůla a důvod ke smutku, může být vysvobozením a skvělou příležitostí se poťouchle zasmát cizímu „neštěstí“. A taky je dobře, že si každýho pošahanýho vola nemusím vyžrat já.