Vzhledem k tomu, že jsem se tu s vámi
dělila o všechny děsný seznamovací nezdary, bylo by zřejmě na
místě podělit se i o to, proč už na rande nechodím.
Víc než dva roky jsem nebyla na žádným děsným rande a je to popravdě
dost velká úleva. Už navíc nejsem sarkastická třicítka s velkým zadkem,
jak se píše na Twitteru, teď jsem sarkastická třiatřicítka s velkým zadkem,
čili žádné seznamovací terno.
Swajpovala jsem, div mi ze samého swajpování neshořel karpál, randila jsem, až mě to stálo litry slz, mraky času a někdy taky vlastní důstojnost.
Po všech pokusech, které byly spíš k smíchu a/nebo k breku než k užitku, jsem se v téhle lidské loterii protinderovala k dobrému vkusu a našla asi na stopadesátý pokus někoho, s kým je mi hezky a s kým to všechno prostě a jednoduše dává smysl.
Že má fakt sexy ramena, je
s ním sranda a je na něj spoleh,
vás vlastně asi moc zajímat nebude. Jak řekla moje kamarádka,
není to žádnej čůrák, a to se počítá.
Co si budeme vykládat, ze svých
původních představ a nároků jsem musela leccos slevit. Například
už jsem byla z lásky dokonce i na horách, ale o tom snad až
jindy.
Seznámili jsme se tak, že jsme
swajpli doprava. Pokud se nepletu, dostala jsem dokonce superlajk. No
a pak následovaly samé úplně neděsné věci: rande, další rande, pusa, dovolená, stěhování... (A věřím
a doufám, že za tyhle tři tečky časem přibudou další couple
goals.)
Všechny dny ale samozřejmě nejsou
zalité sluncem a prdy jednorožců. S některými aspekty soužití
v heterosexuálním páru jsem se srovnala líp, s některými hůř.
Špinavé ponožky pod gaučem a pagodu ze špinavého nádobí na
kuchyňské lince už zvládám rozdýchat docela obstojně.
Nedávno jsem se navíc dočetla, že
když muž po sobě doma nechává nepořádek (třeba ty fusekle na podlaze), je to známka hnízdění a taky toho, že se na
tom místě cítí dobře. V tom případě je můj chlap
nejspokojenější široko daleko a hnízdí usilovněji než tučňáci v Patagonii. Od té doby, co vím, že je to vlastně
lichotka a projev důvěry, je mi o dost líp. Dřív jsem si totiž
myslela, že je to jen tím, že je čuně. Teď už vím, že to se
mnou myslí vážně a ponožky jsou prostě jeho jazyk lásky.
Občas se pohádáme, protože jeden z
nás je hysterka s PMS, ze které se na dva dny v měsíci stává vlkodlak, občas jsem překvapená, jak si můj ajťáček
dokáže interpretovat moje jasné a zcela jednoznačné sdělení,
ale co už... prostě jsme z Marsu a Venuše a tak to asi má být.
Hřeje mě u srdce, že je nám spolu
hezky i potichu, že si pomáháme, máme se rádi, že i po té
nejdivočejší hádce se jeden z nás přijde přitulit a dát věci
do pořádku a že se každý večer těšíme domů. Taky jsem se
dost zlepšila ve vaření a pečení, protože ona ta láska fakt
prochází žaludkem.
Jestli jste single a štve vás to, obrňte se trpělivostí,
nečtěte moje předchozí články a ještě nějaké to randíčko zkuste.
Dobře si vzpomínám, že někdy je to horší než
devátý kruh Dantova pekla, ale nakonec to nemůže dopadnout jinak
než dobře (i když to trvá a bolí). Vlastně jsem se už
párkrát poplácala po rameni a pochválila se za tu vytrvalost. Stálo to za to.
A když se to podařilo mně, není
důvod, aby se to nepovedlo i vám.
Tak vám přeju hodně štěstí při
swajpování a děsným randění 💓
Žádné komentáře:
Okomentovat