Budovatel se vrací
Budovatel potvrdil moji obavu, že NE
není odpověď.
Od posledního poněkud nešťastného
rande na Vyšehradě, kdy mi vytrvale sahal na stehno tak vysoko, že
už to vlastně vůbec nebylo stehno, to na mě pořád zkoušel.
Já jsem od té doby v souvislosti s
jeho návrhy byla strašně moc vytížená, úplně vyčerpaná z
nové práce, měla jsem smrt na jazyku z rýmičky a tak dál. No,
znáte to..
Přestože vánoční deadline na styk jsem úplně zazdila, byl velmi neúnavný a vytrvalý. Tak moc, že jsem mu nakonec byla nucena do telefonu vysvětlit, jak se věci mají, a taktně se mu pokusila naznačit, že je nevkusný osahávač a majetnický sobec.
Přestože vánoční deadline na styk jsem úplně zazdila, byl velmi neúnavný a vytrvalý. Tak moc, že jsem mu nakonec byla nucena do telefonu vysvětlit, jak se věci mají, a taktně se mu pokusila naznačit, že je nevkusný osahávač a majetnický sobec.
Já jsem se na oplátku dozvěděla, že jsem moc krásná a že si myslí, že by nám to fakt mohlo fungovat, ale že
jsem se poslední dobou hrozně změnila, že mi vůbec nerozumí a
že mi vysokoškolský diplom úplně zatemnil mysl, proto s ním
nechci jít na procházku.
A sobecká jsem já. Nemám pochopení
pro to, že se mu prostě dvakrát nechtělo do kina a pořád bych
jenom někde trajdala s kamarádkama. A to je otázka priorit, že
ano. Pokud jsou mi kamarádky přednější než on, tak bych se nad
sebou měla vážně zamyslet.
A to, že jsem mu nezvedla telefon, to
je úplný vrchol. I kdybych nebyla s milencem, stejně je to
neodpustitelné, co kdyby se něco vážného dělo?! Partneři si
přeci musí být oporou. Pak položil telefon.
Včera se mu to asi zase rozleželo v
hlavě a volal. Že se prý se sousedem chodí často dívat na
letadla na Ruzyni. Že bych někdy mohla jít taky, je to zadarmo a
skvělá zábava. Ale dneska že by mě chtěl pozvat na hezkou
procházku a pak k sobě domů. A taky bych mu ho prý mohla aspoň vykouřit, protože té soulože se takhle nedočká ani do Velikonoc.
Je 10 stupňů pod
nulou a hezká procházka v jeho společnosti a aktuálních povětrnostních podmínkách zní jako oxymoron. Zvážila jsem, jestli chci poslouchat debilní kecy a mrznout zase na Vyšehradě. A jestli chci, aby hlavním bodem dnešního večera byl tisíckrát opakovaný zoom jeho varlat.
Radši si pustím Almodóvara a nalakuju nehty.
Radši si pustím Almodóvara a nalakuju nehty.
Děsnou neděli i vám!

Já tomu nerozumím. To ti ten debil jako zavolal, že mu ho máš vykouřit? A ty sis dovolila odmítnout? Ts, ts, s takovou se, holka, nevdáš! :-D (utíkej, dokud je čas!!!)
OdpovědětVymazatJá myslím, že se ten románek vyvíjí docela slibně. Jestli po dvou týdnech půstu slevil na orál, tak když ho necháš vycukat do těch Velikonoc, mohlo by to z něho udělat slušně vychovaného ostýchavého gentlemana. Vlastně když to tak počítám, tak tímhle tempem bude na Mikuláše ochoten bez větších protestů absolovat nějakého lehčího Almodovara a možná se ani v půlce nebude chtít zapíchnout světelným mečem.
OdpovědětVymazatNejdůležitější je, abys teď opanovala svůj chtíč a nepodlehla budovatelovu podmanivému vábení, to je jediná cesta, jak ho uhnat.
Uz je to nuda.
OdpovědětVymazatSouhlasím. Princ na bílém koni by byl příjemným osvěžením.
VymazatPříběhy jsou to vtipný a ty píšeš fakt dobře, ale na rovinu, nemáš z toho depky? Já nevim, ale čím dýl to tu čtu, tím mi to připadá zoufalejší a na tvým místě bych byla dávno v depresích, že je chyba ve mně, když si nejsem schopná najít normálního chlapa, asi bych nezvládla rozebírat svůj katastrofickej osobní život takhle veřejně - byť anonymně. :D
OdpovědětVymazatAno, beznadějné to je a depku z toho občas mám. Kdo by neměl. Beru to s nadhledem a uklidňuju se vědomím, že znám poměrně dost atraktivních, zábavných, úspěšných a inteligentních lidí, kteří jsou v obdobné situaci. Navíc tu občas někdo napíše, že se pobavil. A za to to stojí.
Vymazat