Budovatel se vrací

Budovatel se vrací


Budovatel potvrdil moji obavu, že NE není odpověď.
Od posledního poněkud nešťastného rande na Vyšehradě, kdy mi vytrvale sahal na stehno tak vysoko, že už to vlastně vůbec nebylo stehno, to na mě pořád zkoušel.
Já jsem od té doby v souvislosti s jeho návrhy byla strašně moc vytížená, úplně vyčerpaná z nové práce, měla jsem smrt na jazyku z rýmičky a tak dál. No, znáte to..

Přestože vánoční deadline na styk jsem úplně zazdila, byl velmi neúnavný a vytrvalý. Tak moc, že jsem mu nakonec byla nucena do telefonu vysvětlit, jak se věci mají, a taktně se mu pokusila naznačit, že je nevkusný osahávač a majetnický sobec.

Já jsem se na oplátku dozvěděla, že jsem moc krásná a že si myslí, že by nám to fakt mohlo fungovat, ale že jsem se poslední dobou hrozně změnila, že mi vůbec nerozumí a že mi vysokoškolský diplom úplně zatemnil mysl, proto s ním nechci jít na procházku.
A sobecká jsem já. Nemám pochopení pro to, že se mu prostě dvakrát nechtělo do kina a pořád bych jenom někde trajdala s kamarádkama. A to je otázka priorit, že ano. Pokud jsou mi kamarádky přednější než on, tak bych se nad sebou měla vážně zamyslet.
A to, že jsem mu nezvedla telefon, to je úplný vrchol. I kdybych nebyla s milencem, stejně je to neodpustitelné, co kdyby se něco vážného dělo?! Partneři si přeci musí být oporou. Pak položil telefon.



Včera se mu to asi zase rozleželo v hlavě a volal. Že se prý se sousedem chodí často dívat na letadla na Ruzyni. Že bych někdy mohla jít taky, je to zadarmo a skvělá zábava. Ale dneska že by mě chtěl pozvat na hezkou procházku a pak k sobě domů. A taky bych mu ho prý mohla aspoň vykouřit, protože té soulože se takhle nedočká ani do Velikonoc.

Je 10 stupňů pod nulou a hezká procházka v jeho společnosti a aktuálních povětrnostních podmínkách zní jako oxymoron. Zvážila jsem, jestli chci poslouchat debilní kecy a mrznout zase na Vyšehradě. A jestli chci, aby hlavním bodem dnešního večera byl tisíckrát opakovaný zoom jeho varlat.

Radši si pustím Almodóvara a nalakuju nehty.

Děsnou neděli i vám!



6 komentářů:

  1. Já tomu nerozumím. To ti ten debil jako zavolal, že mu ho máš vykouřit? A ty sis dovolila odmítnout? Ts, ts, s takovou se, holka, nevdáš! :-D (utíkej, dokud je čas!!!)

    OdpovědětVymazat
  2. Já myslím, že se ten románek vyvíjí docela slibně. Jestli po dvou týdnech půstu slevil na orál, tak když ho necháš vycukat do těch Velikonoc, mohlo by to z něho udělat slušně vychovaného ostýchavého gentlemana. Vlastně když to tak počítám, tak tímhle tempem bude na Mikuláše ochoten bez větších protestů absolovat nějakého lehčího Almodovara a možná se ani v půlce nebude chtít zapíchnout světelným mečem.

    Nejdůležitější je, abys teď opanovala svůj chtíč a nepodlehla budovatelovu podmanivému vábení, to je jediná cesta, jak ho uhnat.

    OdpovědětVymazat
  3. Odpovědi
    1. Souhlasím. Princ na bílém koni by byl příjemným osvěžením.

      Vymazat
  4. Příběhy jsou to vtipný a ty píšeš fakt dobře, ale na rovinu, nemáš z toho depky? Já nevim, ale čím dýl to tu čtu, tím mi to připadá zoufalejší a na tvým místě bych byla dávno v depresích, že je chyba ve mně, když si nejsem schopná najít normálního chlapa, asi bych nezvládla rozebírat svůj katastrofickej osobní život takhle veřejně - byť anonymně. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, beznadějné to je a depku z toho občas mám. Kdo by neměl. Beru to s nadhledem a uklidňuju se vědomím, že znám poměrně dost atraktivních, zábavných, úspěšných a inteligentních lidí, kteří jsou v obdobné situaci. Navíc tu občas někdo napíše, že se pobavil. A za to to stojí.

      Vymazat

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...