Ti, na které se nedostalo aneb Co abych tě, drahá, oběsil?

Ti, na které se nedostalo aneb Co abych tě, drahá, oběsil?


Někteří hoši, muži či pánové, se kterými jsem se měla tu čest virtuálně či osobně seznámit, nebyli dostatečně divní na to, aby si zasloužili samostatný článek. Rozhodla jsem se jim tedy věnovat vzpomínku v rámci menšího souhrnu.



Jednoho jsem odmítla proto, jak vypadal (fakt to nešlo). Zpětně toho trochu lituju, protože byl fajn. Kdybych si tenkrát dala místo capuccina dvojitou vodku a místo nových kontaktních čoček si vzala zapatlané brýle, mohlo být dneska všechno jinak...

V květnu jsem šla na rande s Filipem, který byl sice dost nudný na to, aby se o něm nevyplatilo psát na blog, ale dost lucidní na to, abych s ním šla i na to druhé.
Druhé rande se uskutečnilo. V srpnu.
Rozloučil se se mnou slovy „Tak ahoj v listopadu.“ V prosinci se znovu ozval. 
Vzdala jsem to, protože než bychom to dotáhli na první pusu, byla bych už dávno v klimakteriu.

Dan mě na seznamce oslovil někdy v létě. Neměl tam o sobě nic napsáno, neměl fotku. Zaujal mě i tak okamžitě. Byl vtipný, originální, milý. Po pár dnech se na jeho profilu objevila fotka. Vypadal skvěle. Psali jsme si skoro dva měsíce. Žvanili jsme o hloupostech, ale byla to legrace. Setkávali jsme se tam navečer, loučili jsme se nad ránem. Domluvili jsme si rande. Navrhl, že půjdeme na Vltavu na projížďku lodičkou. Těšila jsem se. Dala jsem si záležet. Slušelo mi to. Nepřišel.

Další kluk se mi podle online korespondence zdál být ducha poněkud mdlého, ale nebyla jsem si tak docela jistá, jestli je úplný blb, nebo nikoli.
Pak se ptal, jestli se hned nesejdeme. Napsala jsem, že ne, že nemám čas (ženy jistě pochopí, že jít na rande není jen tak a nelze tak učinit náhle a bez patřičných příprav). Hoch nabídl, že za mnou přijede a učinil následující návrh: „Prijedu za tebou to není problem. Jenom vylezes před barak abych si te prohlid jestli se budem libit. 10 minut snad mas ne. Co je za problem.“


No a můj nejčerstvější „úlovek“ byl mladý obchodník se zbraněmi, který se na mě dělal vcelku okouzlující dojem, párkrát jsme si zavolali a začali plánovat první rande. Mezi řečí jsem se dozvěděla, že ho fascinují knihy o kanibalismu a psychologie bolesti. Pak se mě ale do telefonu zcela vážně zeptal, jestli bychom na se na rande někdy nezašli podívat na pitvu. Že by to mohl být zajímavý společný zážitek. A pak na véču. Nebo mezitím ještě na procházku, kdybych chtěla. A že by vlastně chtěl být takovým novodobým Spalovačem mrtvol.
Tohle rande by mi za článek fakt nestálo.


1 komentář:

  1. Opět jsem se zasmála a ten poslední mi připadá jako sympaťák. Určitě bychom našli spoustu společných témat :-))

    OdpovědětVymazat

Představy o ideálním protějšku

Když jsem se poprvé přihlásila na seznamku, měla jsem naprosto jasnou představu o tom, koho hledám. Byla jsem si jistá, že mezi těmi tisíci ...